Užíval jste si to, když Česko předsedalo Unii a vy jste za to zodpovídal?

Jasně! Jinak bych to ani nemohl dělat. Náš hvězdný moment byla plynová krize hned v lednu 2009. Nechali nám ji Francouzi a podle mého soudu záměrně, abychom si na tom vylámali zuby. Nám spadla do klína už v horké fázi. Rusové se jako obvykle snažili vydusit Ukrajince a plyn přes jejich území už nějakou dobu netekl. Slováci, Maďaři, Bulhaři mrzli, na východě Slovenska začaly kolabovat fabriky. Mirek Topolánek se přes skepsi ostatních lídrů zvedl, odletěl nejdříve za Putinem, pak za Julijí Tymošenko. Tu krizi jsme ukončili a následně postavili celý koncept energetické bezpečnosti Unie. Myslím, že jsme to zvládli docela mistrovsky.

Je něco, čím vás už tehdy EU štvala?

Již tehdy jsem cítil, že když se dostáváte do polohy mocensko-politického rozhodování, tak schopnost větších zemí manipulovat ho směrem, který bude odpovídat jejich zájmům, je násobně vyšší než schopnost menších států tomu bránit.

Před chvílí jste zmínil, jak jedna menší nezkušená země „mistrovsky zvládla“ plynovou krizi. Neodporujete si?

Musím říct, že německá kancléřka byla tehdy skvělá. Měli jsme shodu zájmu, pokud jde o řešení ekonomické krize, protože jsme nechtěli zbytečně utrácet. Jsme v tomto smyslu prostě součástí německé ekonomické zóny v Evropě, takže Angela Merkel nám neházela klacky pod nohy, naopak nás podporovala. Ale bylo to dané agendou, která se řešila. Příklad té mocenské manipulace je Lisabonská smlouva. Velcí ji chtěli proto, aby se po rozšíření vrátila moc od té drobotiny zase k nim. Francouzi a Němci tvrdili, že s ní bude Unie globálním hráčem. A co je výsledkem toho integračního urychlování? Že odchází Velká Británie, vojenská síla s nukleárním odstrašením, která dávala Unii právě kýžený globální rozměr, dávala jí anglosaský byznysový drajv a dávala jí dorozumívací prostředek, angličtinu.

…více se dočtete v článku na stránkách týdeníku Respekt