PROČ KANDIDUJI DO EVROPSKÉHO PARLAMENTU?

Před sedmi lety jsem se rozhodl stáhnout z vysoké politiky. Po sérii útoků ze strany Miroslava Kalouska a jím řízeného FAÚ na mě a mé podřízené byla veřejně zpochybněna má osobní integrita. (Mimochodem, celý útok byl od počátku účelový a falešný. Během uplynulých let byli všichni moji bývalí spolupracovníci pravomocně osvobozeni. Soud výslovně konstatoval, že během předsednictví v EU pracovali s maximální péčí dobrých hospodářů.) Když nepočítám předchozí veřejné působení v disentu, sloužil jsem po roce 1990 naší republice nezištně přes dvacet let - nejdřív po boku prezidenta Václava Havla, pak v české diplomacii, a nakonec jako zvolený senátor a ministr v barvách ODS. Po nefér útocích jsem se cítil zraněný a zesláblý. Rozhodl jsem se věnovat víc rodině, psaní a práci s mladými lidmi.

Už sedm let působím jako vysokoškolský pedagog - na soukromé vysoké škole CEVRO a na své alma mater na Karlově univerzitě. V odborné práci jsem se soustředil na analýzu politické a hospodářské situace v Evropě, na udržení pevné transatlantické vazby a rozvíjení spolupráce s Izraelem. Komunikace s mladými lidmi, jejich názory a představami o světě, mě nesmírně obohatila. V soukromém čase jsem pomáhal ornitologům, pravidelně jsem křižoval českou krajinou a fotil vzácné i zcela běžné druhy ptáků. Po dvouleté přípravě jsem se nechal pokřtít a každou neděli se s manželkou radujeme ve společenství naší vitální farní komunity v severních Čechách. Naše děti zakládají rodiny, máme už dvě vnoučata. Plně mě tento život naplňuje. Velkou politiku jsem s nadhledem glosovat jen zvenčí a na komunální úrovni jsem řídil oblastní sdružení v Litoměřicích, kde ODS už přes dvacet let nepřetržitě vítězí. Nijak jsem proto nepřemýšlel o návratu do světa stresu a vypjatých střetů.

Přesto jsem se rozhodl znovu nabídnout své služby. Důvodů je víc. Mám-li uvést to hlavní, co mě trápí, pak je to dnešní bezradnost Evropské unie a slabost Západu. Z jihu čelíme tlaku islamistů a nekontrolované migrace. Z východu se tlačí asertivní Rusko a sílící Čína. A ze západu se k nám valí vlna nesmyslných progresivistických zákonů a nařízení, které omezují svobodu a oslabují soudržnost naší civilizace. Ambiciózní politici prosazují hlubší integraci, po níž většina lidí netouží. Výsledkem je oslabení EU a odchod Velké Británie. Evropa si zadělala na velký problém. Řečeno slovy velkého britského dramatika: "Vymknuta z kloubů doba šílí". Evropa je však místo, kde jsme doma a které mám rád. Z volného pohybu bez vnitřních bariér máme ohromný prospěch. Nechci, aby došlo k rozkladu EU, nechci, abychom o svět spolupráce a vzájemného respektu přišli. Chci se proto vrátit a přispět k nápravě.

Mám přátele a známé po celé Evropě i v dalších nám blízkých státech demokratického světa. Vyjednával jsem Česko-německou deklaraci, která narovnala vztah s nejdůležitějším sousedem. Podílel jsem se na vstupu naší země do NATO, které nám dalo bezpečnostní garance, o nichž se našim předkům ani nesnilo. Psal jsem první koncepci české zahraniční politiky, která ukotvila zemi na Západě. Jsem schopen nalézat kompromisy i ve zdánlivě neřešitelných sporech. Mám respekt k přáním a potřebám partnerů na mezinárodní scéně. A konečně mám i realistický a pragmatický pohled na vztahy mezi národy a státy. Ne diktát, ne vítězství ve všem, ne vzdušné zámky, ale normální kompromisní řešení, která prospějí všem zúčastněným.

Evropa nepotřebuje smlouvu z Cách ani obnovenou Franskou říši, která se po padesáti letech rozpadla a založila tisíciletý konflikt mezi Francouzi a Němci. Evropa se má spíš inspirovat ve Florencii. Máme-li uspět v globální soutěži, potřebujeme renesanci. Potřebujeme navázat na období, která nám dalo kreativitu i kritické myšlení. Nepotřebujeme svěrací kazajku, ale trampolínu. Nechceme budovat jednotnou říši, ale chceme svobodnou soutěž a flexibilitu spolupracujících států. Občany a evropské národy racionálně spojují sdílené zájmy, které mohou lépe hájit ve společenství, než kdyby se o to snažili osamoceně. Právě proto má velký význam EU chránit a nedopustit, aby se kvůli nepřiměřeným ambicím některých politických hráčů začala rozkládat.

Musíme v EU aktivně hledat spojence, zejména mezi zeměmi, které vidí, že cílené oslabování transatlantické vazby je riskantní a nežádoucí. Poroste význam spolupráce na severojižní ose. Se státy Visegrádu, Rakouskem a Itálií nás pojí historie, geografie, bezpečnostní zájmy, kulturní tradice a nechuť k politickému progresivismu. Se severskými státy a Německem máme společný zájem na odpovědné hospodářské a fiskální politice. Musíme se opět naučit hledat spojence, a nikoli jen všem kázat naše moudra.

Poslední vyznání je víc osobní. Nedávno jsem se s manželkou přestěhoval z Prahy do Litoměřic. Čím jsem starší, tím víc mám rád menší města a venkov. Problém dnešní Evropy je také v tom, že agendu určuje až příliš velkoměstská elita. Zkrátka lidé, kteří nemají problém snídat v Praze, obědvat v Berlíně a večeřet v Bruselu. Nic proti nim, mnoho z nich dobře znám. Ale je jich jen menšina a mají jen málo pochopení pro většinu obyčejných lidí, kteří jsou svou prací a rodinou vázáni vstávat a usínat v jednom městě nebo jedné vesnici. EU je také o přerozdělování prostředků. Obecně jsem názoru, že dotace nám ve výsledku spíš škodí, než pomáhají. Ale jsou realitou a musíme se naučit s nimi lépe pracovat. Mají sloužit sedlákům, kteří pečují i o krajinu a přírodu, ne ziskům Agrofertu, který zapleveluje pole průmyslovou řepkou. Mají sloužit podpoře rodiny, dětí a vzdělanosti, které tvoří naši budoucnost, a ne socialistickému inženýrství a politickému progresivismu, které společnost zadlužují, rozmazlují a rozkládají.

Rozhodl jsem se vstoupit na kandidátku ODS do EP, abych pomohl přinést hlasy k úspěchu zdravého rozumu a realistické politiky. Současně jsem ovšem cítil, že pokud se mám vrátit, musí to být ze skutečné a projevené vůle voličů pomocí preferenčních hlasů. Proto jsem požádal na zařazení na místo uprostřed kandidátky, abych se s pokorou obrátil k rozhodnutí Jeho Veličenstva - voličů ODS.


V Litoměřicích, dne 26. 3. 2019 

Alexandr Vondra