Prázdniny jsou časem letních škol. Rád a pravidelně na ně jezdím přednášet. Koncem tohoto týdne jsem byl na Akademických týdnech, které pořádá Julius Kahanec v Orlických horách. Navazuje na starou dominikánskou tradici. Stovky lidí – od mladých po nejstarší – sem jezdí do takových lázní ducha. Ráno společná modlitba a pak celý den přednášky. Letos jsem si vychutnal senzační vystoupení psychiatra Cyrila Höschla o tom, jak je ve světové hudbě tenká hranice mezi genialitou a šílenstvím, a kunsthistorika Jana Royta o vývoji ikonografie v křesťanské eucharistii. Sám jsem přispěl trochou do mlýna rozborem mýtů, které jsou spojovány se Sametovou revolucí. Takových těch jednoduchých řečí, že se komunismus porazil sám, nebo že to byla jen zákulisní dohoda těch nahoře (doma nebo v zahraničí), a nebo že zas naopak všechno zařídil disent. Realita je však u velkých změn vždy souhrou více vlivů… Kouzelné podhůří Orlických hor však láká i k výletům. Pár fotek z nedalekého Nového Města nad Metují. Perla mezi českými městy. Renesanční domy na náměstí, renesanční i barokní zámek a nádherný Jurkovičův dřevěný most v přilehlé zahradě. Cestou domů jsem se pak zastavil na opraveném Kuksu a stále neopraveném Braunově Betlémě. Ten určitě znáte, takže přikládám jen jednu fotku – Miles Christianus od Matyáše Bernarda Brauna. Během posledních dnů se mě totiž mnoho lidí ptalo, co dělat s těmi zvířaty ve Strakovce a na Hradě. Když se ptal už asi desátý člověk za dva dny, tentokrát sympatický cyklista na Kuksu, tak jsem ho poslat k té soše se slovy: „Bojovat! Bojovat za hodnoty, na nichž stojí naše země i naše civilizace. Ráno, v poledne i večer.“ Zavazuje nás k tomu i Sv. Václav s kopím – na soše z novoměstské zámecké zahrady. Paprsek slunce, který pronikl skrz bouřlivé mraky na horizontu, budiž příslibem, že boj přinese své výsledky…