Autorské čtení

„Děda se taky nebál“ je název knihy, která v září vyšla v nakladatelství Paseka. Alexandr Vondra v ní formou rozhovoru s Jolanou Matějkovou rekapituluje svůj život, a to od dětství, přes divoké mládí, disent, spolupráci s Václavem Havlem, až po práci na ministerstvu a v Senátu. Křest knihy a první autogramiáda této knihy proběhla v Literární kavárně v Řetězové ulici v Praze dne 18. září. Poté se uskutečnila série autogramiád ve slánské knihovně, v sálu hotelu Salva Guarda v Litoměřicích, v knihkupectví Rotunda v Roudnici nad Labem, štětské knihovně a naposledy 25. září v čajovně v Lovosicích. Vyprávění na všech místech zpestřily písně v podání harmonikáře Václava Koubka.

Nejednou čelil senátor Vondra v průběhu těchto setkání otázce, zda na rekapitulaci života není ve svých 51 letech ještě mlád. Jeho odpověď je však dostatečně vysvětlující: „V loňském roce odešlo hodně mých přátel z disentu, včetně Václava Havla, Ivana Jirouse, řečeného Magora a dalších. Pamětníci mizí a mně se zdálo důležité některé události dát na papír. Druhým impulsem byla smrt mámy, která měla rakovinu a chtěla zemřít doma, takže jsme se u její postele několik týdnů s bráchou a se sestrou střídali. Ve chvílích, kdy jí bylo lépe, jsem ji naposledy vzal i do Litoměřic, kde strávila část dětství. Vyprávěla mi o našich kořenech a příhodách, o nichž jsem dosud neměl tušení. Cítil jsem potřebu si jedinečné vzpomínky uchovat.“

Rozhovor s Alexandrem Vondrou vedla Jolana Matějková v jedné pražské kavárně na Vinohradech. Knížka obsahuje deset kapitol, které jsou proložené vzpomínkami Vondrových přátel – Františka Čuňase Stárka, Jáchyma Topola, Dany Němcové, Cyrila Höschla, Madeleine Albrightové, Tomáše Töpfera a dalších. Nahlédnout do soukromí rodiny Vondrových nechala i manželka Martina prostřednictvím několika vzpomínek a líčením jejich vztahu s „Vondrou“.

 ,,Jako autorku několika monografií a řady portrétů lidí, kteří se vyrovnávali s minulým režimem, a já je jako dokumentaristka natáčela, mě zajímal osud člověka, který vyšel z disentu a jako jeden z mála přes dvacet let zůstal v politice a stal se jednou z nejdiskutovanějších postav naší politické scény,“ shrnula autorka knihy Jolana Matějková při křtu knihy motivy, které ji k této práci vedly. Zároveň uvedla, že schůzky s A. Vondrou pro ni byly velmi zajímavé, a to jak díky vzpomínkám na doby minulé, tak díky diskusím o aktuálních tématech.

Kniha je k dostání na pultech knihkupectví či v internetových obchodech.

[nggallery id=114]

Time-out na dlouho

A.cz: ODS kromě prezidentských voleb propadla i v podzimních krajských a senátních volbách. Vy jste také křeslo neobhájil. Neměl jste třeba dříve opustit ministerstvo obrany kvůli kauze ProMoPro?

Je za námi druhé vládní období, jsme v druhém poločase druhého vládního cyklu. Je přirozené, že v tomto období jsou preference nejnižší, protože nepopulární, ale nutné kroky se musí udělat v prvním poločase.

Já jsem přišel na obranu se zadáním premiéra udělat tam pořádek. Udělal jsem pro to všechno. Řadě lidí jsem šlápl na kuří oko, ministerstvo obrany bylo po léta dojná kráva. Samozřejmě jsem si za to schytal svoje. Dnes se nemám za co stydět. Hodně práce se tam podařilo, mohl jsem odejít s čistým svědomím, ne jen s kaňkou na čele.

A.cz: Jaké teď máte plány?

Rozhodně se teď nikam nehrnu. Myslím si, že je na místě pokora a skromnost. Potřebuju se okysličit, chodím po doktorech, čtu si; něco dělat budu muset a něco budu dělat rád.

A.cz: Plánujete návrat do vysoké politiky?

Je to time-out na dlouhou dobu. Dobrovolně nebo nedobrovolně? Není to, čím bych se teď zabýval, když se ráno probudím.

Jsem řadový člen ODS s tělem i duší v generální opravě, říká o sobě. Oprava prý může trvat třeba šest let. Teď si vybírá mezi nepolitickými pracovními nabídkami. Někdejší ministr obrany Alexandr Vondra. 

Jaké to je – nebýt nic? 

Úplně skvělé! Každé auto musí občas do generálky. Vše má své kladné stránky, především zmizely stresy.

Jak teď vypadá váš den? 

Dneska jsem se probudil na venkově, zabalil jsem si, jel jsem domů se osprchovat, abych tady v Praze nedělal ostudu, zabalil jsem si do špitálu, jedu sem a pak na lehký odkládaný zákrok do ÚVN. A třeba o víkendu jsem chtěl něco dělat, ale flákal jsem se.

Jak to vypadá, když se Alexandr Vondra fláká? 

Minulý víkend jsem vyšel na Ronov, chodil jsem po zříceninách. Za den jsem ušel třeba dvanáct kilometrů. Já vím, že je to málo, ale pro mne je to dost. Čtu si, mám rozečtené Paměti Jardy Šedivého. Nebo si pustím televizi a dívám se na skoky na lyžích.

Zprávy už nevedete? 

No, podívám se, ale nemusím to mít každý den.

Ani jednou za uplynulé týdny jste si neřekl, že byste chtěl být zpátky? 

Ne, to ne. Jsem člověk, který hledá to pozitivní, protože nemá cenu se něčím užírat. Takové uvažování jsem si zakázal.

Jde to?

Jo! Jde! (smích)

Zdůvodnění vašeho odchodu bylo absurdní – mluvil jste o prohře v senátních volbách, ale s přízní voličů nemá ministerské angažmá nic společného. 

Právně vzato máte pravdu, ale politicky… Ten mandát potřebujete. Navíc ministerský post není na věky, s krátkou přestávkou jsem ve vládě seděl skoro sedm let.

Takže jste chtěl odejít a neúspěch ve volbách se vám jen hodil jako zdůvodnění odchodu? 

To ne! Kdybych vyhrál, budu určitě pokračovat a rvát se jako lev.

A vaše prohra v senátních volbách vás přinutila přestat se rvát jako lev na pozici, která s volbami nesouvisí? 

Podívejte, vy jste furt psali, ať Vondra odejde. Vy ne, ale většina novinářů. Každý den jsem to četl. Mimochodem, byl jsem jedním z nejdéle sloužících ministrů obrany v zemích NATO.

Takže máme tady ministra, o kterém premiér prohlašuje, že byl nejlepším ministrem obrany za posledních 24 let. Ministra, kterého práce bavila a který nevěděl, co bude po odchodu dělat. Přesto odešel. Co kdybyste nám řekl pravdu?

(smích) Nabídku na vlastní rezignaci jsem dal premiérovi asi třikrát. Premiér to pokaždé odmítl a tentokrát to neodmítl. Nepřekvapilo mě to. Určitě byli lidé, kteří otvírali šampaňské.

Nerozumím premiérovi, který svého ministra tak strašně chválí a zároveň mu podepisuje rezignaci.

(smích) Ze mne spadly stresy, sebral jsem se a odešel. Premiér to taky nemá jednoduché, musí manévrovat, doba je bouřlivá, nestabilní (spiklenecky mrkl). Jsem rád, jsem spokojený, nic mi nechybí – prakticky sedm let jsem nepřetržitě sloužil naší krásné zemi, přišla doba znovu se okysličit, načerpat nové myšlenky, ideály – člověk se nemůže furt jenom vydávat, to je pak najednou ta nádoba prázdná a nemáte z čeho.

A že jste k tomuto poznání dospěl zrovna v okamžiku, kdy jste prohrál volby – protože jinak jste byl připraven dál naší krásné zemi sloužit dokonce ve funkci ministra a senátora zároveň. 

Prostě takhle. Ministerstvo obrany je náročný resort, a když jsem byl senátorem a místopředsedou strany, dávalo to nějakou sílu něco prosazovat. Po neúspěchu ve volbách by byla moje pozice daleko slabší.

Hrálo ve vašem rozhodnutí nějakou roli duo Kalousek – Barták? 

Ne. Prostě někteří lidé do mne kopali, ale to k politice patří. To je život na větrné hůrce, kde fouká.

Ale jsou silní kopači na hoře s uragánem a pak ti slabší na úpatí větrné hůrky. Kalousek jistě nebyl tím druhým. 

Tak byl to soupeř, samozřejmě. Teď už ne (úsměv). Politiku můžete pojmout jako divadelní nebo boxerské představení – a já nejsem dobrý herec a v boxu bych asi taky neměl moc šancí. Čili pro mne je důležitá ta věcná stránka – abych se mohl s dobrým pocitem ohlédnout, že jsem něco dobrého udělal. Když něco prosazujete, tak se vždy dostanete do konfliktů, to je normální. A buď v těch konfliktech uspějete, nebo neuspějete. A já se nemám za co stydět.

Svůj odchod berete tak, že jste uspěl?

Uspěl jsem tím, že se mi podařilo na ministerstvu obrany hodně změnit. Postavili jsme nové koleje, ten vlak už po nich teď musí řídit někdo jiný. Pak přišla má nástupkyně a já jsem si dal zámek na pusu, že nic nebudu komentovat. Ale zřejmě to chtěla všechno navrátit do starých kolejí. A narazila. Zdá se, že základy jsou vybudované docela pevně.

Karolínu Peake znáte jako svoji vládní kolegyni. Co si o ní myslíte? 

Její chování ve funkci pro mne byl veliký šok. Musím se přiznat, že jsem věřil tomu, co říkala, že žádné zemětřesení nebude. Asi umí hodně kontrolovat emoce. Od nosu nahoru se ta tvář ani nepohne.

Myslíte si, že paní Peake má před sebou politickou budoucnost? 

Nevím. Nechci hodnotit. Samozřejmě lidé, kteří si prošli nějakým těžkým životním příběhem a neměli to jako hladkou sjezdovku, tak jsou víc ostřílení z politických zápasů než ti, co to měli šusem po modrý. Tady to šlo až do okamžiku, než se ukázalo, že na tu práci paní Peake nestačí.

Počkejte, nic takového se neukázalo. Ukázaly se jiné věci, ale tohle ne. 

No, ona neuspěla.

Byla odvolána, což neznamená, že nezvládala svoji práci. Kolik lidí v této zemi – a v politice zvlášť – bylo odvoláváno, aniž to jakkoliv souvisí s výsledky jejich práce? 

Hm. Oukej.

Vidíte její jmenování jako chybu v personální politice Petra Nečase? 

Ne. To je selhání Karolíny Peake, ne Petra Nečase.

Když jako nejvyšší šéf dáte důvěru někomu, kdo během prvních dvou dnů selže, tak je to přece vaše chyba. 

Není to na denním pořádku, taková záležitost, ale někdy se to stát může. Pro mne je rozhodující schopnost problém řešit.

Co vás ještě jako ministra obrany napadlo poté, když jste odmítl jmenovat Bartáka svým náměstkem a vzal si ho pod svá křídla na ministerstvo financí Kalousek? 

Kladl jsem si otázku, jestli to není výraz nějakého vděku.

Byl by podle vás bývalý generál Picek dobrým ministrem obrany? 

Rozhodně si pamatuju z Ameriky tři příklady, kdy byl bývalý čtyřhvězdičkový generál poté, co svlékl uniformu, dobrým ministrem. Colin Powell byl naposledy poměrně úspěšný ministr zahraničí, George Marshall (náčelník generálního štábu americké armády v době druhé světové války, později ministr zahraničí a obrany) dostal dokonce Nobelovu cenu míru, Alexander Haig se stal ministrem vzápětí poté, co byl vrchním velitelem ozbrojených sil NATO v Evropě.

Dlouho jste byli velká dvojka s Karlem Schwarzenbergem, ale zároveň máte stranického prezidentského kandidáta Přemysla Sobotku. Máte dilema? 

Mám jasno. Byl jsem jeden z těch, kteří podepsali nominaci Přemka Sobotky, a budu volit jeho. Zadruhé mám jasno v tom, že jsou tu zhruba tři kandidáti, kteří mají věk, životní zkušenosti a nějaký prezidentský rozměr či přesah. Myslím Přemka Sobotku, Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana.

Vzhledem k tomu, jak dlouho se s knížetem znáte a jste přátelé, vážně jste neměl cukání si vybrat jeho? 

Cukání není v politice důležitý faktor. Jsem politik a v tomto jednám politicky. On také uměl velmi důsledně oddělovat rovinu osobní a politickou. Třeba když jsem byl mnohokrát atakovaný jeho prvním místopředsedou, taky jinak mluvil Karel Schwarzenberg jako starý kamarád a kmotr mého nejstaršího syna a jinak mluvil jako předseda TOP 09.

Mrzelo vás to? 

Ále, myslím, že kategorie mrzet nebo lítost do politiky nepatří.

Jenže teď nejste nic. 

Ale tehdy jsem byl člen vlády a místopředseda strany. Můžou vám některé věci být líto, ale to není důležité. Zároveň to samozřejmě umíte pochopit.

Vy sám jste uměl takhle oddělovat – jsi sice kamarád, ale teď na tebe kašlu? 

Asi mi to jde hůř než leckterým jiným. Ale když jsem to tady viděl dokonce i u Karla Schwarzenberga, řekl jsem si, co mu zbývá?

Od pana Schwarzenberga jsem čekala, že se stane takovým mediátorem mezi vámi a panem Kalouskem. 

Jednou se o to pokusil. Když jsem měl to parlamentní vystoupení, při kterém jsem si tak trochu posypal hlavu popelem (v březnu 2011 se na schůzi Sněmovny svolané ke kauze ProMoPro Vondra přihlásil ke spoluodpovědnosti). Koncept mého vystoupení jsme dávali dohromady společně s Karlem Schwarzenbergem u něj doma, tehdy v noci. A já jsem pak přednesl přesně to, na čem jsme se domluvili. Miroslavu Kalouskovi to nestačilo a Karel Schwarzenberg byl schovaný v Bruselu. Plnil si jako ministr zahraničí své povinnosti.

Vážně to pro vás není osobní zklamání? 

… ale ne. Já ho chápu. Nemá to jednoduché, když jeho placku (Schwarzenberg for president!) dnes nosí na klopě Miroslav Kalousek (smích).

Publikováno v MF Dnes 9. 1. 2012

Autor: Barborou Tachecí 

Očima B. Tachecí 

„Nejsem nic a jsem tady!“ vykřikl dřív, než jsem ho za otevírajícími se dveřmi viděla. Hned poté vešel, široký úsměv, dokonalý anglický blejzr doplněný růžovou košilí a netradičně džíny. Když v dobrém rozmaru usedl, prozradil, že se ani ve vysoké politice nenaučil nosit podkolenky. Když dá nohu přes nohu, má každý spolusedící tak okouzlující výhled, že jsem si musela rýpnout. Velmi přesvědčivě prohlásil, že podkolenky nemůže nosit, protože mu příliš svírají lýtka. Už jsem se neodvážila naznačit, že cesta je zhubnout nebo si koupit podkolenky volnější pro starší lidi. Byla to zbytečná zbabělost, neb Alexandr Vondra si ze sebe dělá legraci průběžně. Třeba když za fotografem opouštějícím studio volá: „Nedávejte tam ty záběry, kde jsem tlustej!“ Není to zábavné rozdávat nesplnitelné úkoly? Alexandr Vondra vypadal uvolněně a vyhrál moji soutěž o nejdelší pauzu před odpovědí. Můj dotaz zněl: „Paní Peake tehdy řekla, že nechtěla být loutkou jako Vlasta Parkanová. Byla paní Parkanová loutkou?“ Následovalo nekonečných asi dvacet vteřin ticha, což by jinému stačilo na načrtnutí vládní strategie. A teď pozor – přišla důkladně promyšlená odpověď: „Nechci nikoho známkovat.“ Nemusím být psychoanalytikem, aby bylo jasné, že Alexandr Vondra z politiky neodchází, dává si jen time out. A nechce naštvat nikoho, kdo by mu to třeba jednou mohl chtít vrátit. Práce je pro něj smyslem života, připouští, že daleko před rodinou. „Má svatá žena to dávno ví a jsme spolu 25 let. Teď jsem víc doma a bude trpět, že je tam víc nakouřeno,“ říká bývalý ministr obrany, po kterém ještě nejspíš budeme prstíčkem hrabat. 

Ve středu oznámil ministr obrany Alexandr Vondra rezignaci. Už v říjnu neobhájil křeslo v Senátu, načež ani neobhajoval post místopředsedy ODS. Odchod z vlády vysvětlil ztrátou důvěry voličů.

Čímsi tu ztrátu důvěry vysvětlujete? 

Samozřejmě mi už před volbami bylo jasné, že se zátěží zvanou ProMoPro to nebude jednoduché. Když jsme s mým volebním týmem připravovali kampaň, zvažovali jsme každou větu. Vždycky jsme si představovali, jak to bude vypadat, když někdo přijde a nastříká přes to ProMoPro. Přicházeli za mnou lidi a radili, abych nekandidoval. Já jim na to říkal: To není fér, každý politik by si demokratický mandát měl ve volbách otestovat. Ale věděl jsem, že pokud neuspěju, má pozice se oslabí. Taky jsem z té porážky hned vyvodil závěry, neusiloval jsem na kongresu ODS o obhajobu místopředsedy.

Takže kdybyste senátní křeslo obhájil, na místopředsedu byste kandidoval? 

Bezpochyby. Sice by z toho někteří borci na severu radost neměli, ale šel bych do toho.

Z ústecké ODS, za niž jste byl koneckonců místopředseda, jste podporu necítil? 

Řekl bych, že v Ústí a Chomutově se na některých adresách po mé rezignační tiskovce otvíralo šampaňské.

Předpokládám, že na těch adresách mají bydlet místní bossové Patrik Oulický a Alexandr Novák. 

Samozřejmě, lidé navázaní na Oulického a Nováka. Já jsem do Senátu neprošel, ale měl jsem aspoň 17,5 procenta na Litoměřicku, v těžce venkovském kraji. A kolik máme v Chomutově a vÚstí v krajských volbách? Pět, maximálně deset procent. Vždyť v severních Čechách s výjimkou Teplic, kde dobře vládne Jarda Kubera, už nedržíme jediný velký město. Takže ano, oni by taky měli neprodleně vyvodit důsledky z voleb. Zatím jsem od nich žádnou reflexi neviděl.

Jaký je to pocit, nepostoupit ani do druhého kola, i když se člověk v kampani hodně snažil? 

Fakt jsem bojoval jako lev, ale politika je tak jako sport krutá disciplína, člověk tomu dá všechno, a stejně občas prohraje. Ale nemá cenu věšet hlavu. Byl jsem teď sedm let v nepřetržitém zápřahu, je třeba relaxovat a doplnit palivo. Chci si taky přečíst nějakou knížku a přemýšlet, kam jde společnost.

Kam?

Žijeme v přelomové době, celková důvěra v politický systém je podlomená. Souvisí to s ekonomickou krizí, lidi všude na Západě si zvykli, jak se polštář neustále nafukoval, a teď se najednou čtyři pět let vypouští. To je samozřejmě živná půda pro blázny a populisty. Mladý Klaus teď o tom na Aktuálně.cz napsal velmi dobrý blog. Pravice by tu měla umět reagovat.

Je toho ODS schopna? 

Podle mého odhadu tak třetina ve vedení nemá čas, je pohlcena vládnutím, třetina se cítí odstavena od moci a intrikuje, třetina frustrovaně sedí doma a nadává. Teď jsem si o víkendu projížděl levicové servery, abych viděl, co se děje v táboře protivníka. Avidím, že tam je docela živo. U nás se toho děje málo.

Jaké máte bezprostřední plány? 

Po tiskovce, kde jsme společně s premiérem oznamovali mou rezignaci, jsem ještě chvilku zůstal v hloučku novinářů. Apořád se ptali jako vosy: Co budete dělat, co budete dělat? Tak jsem se už na odchodu usmál a řekl, že kdybych myslel na svou kariéru, tak nebude žádný 17. listopad. To byla samozřejmě nadsázka, ale chtěl jsem říct, že kdybychom v disentu uvažovali o kariérách, nikdy jsme k 17. listopadu nedošli. Já nepotřebuji vydělávat velké peníze, já hledám uspokojení v práci. Teď se těším na advent, třeba bude sníh, bílo. Uvidím začátkem příštího roku.

Má úvaha o tom, že byste šel do vedení NATO, reálný základ? 

Tak já před třemi týdny četl v Lidových novinách rozhovor s Brucem Jacksonem, který tam říká, že bych byl dobrý generální tajemník NATO. Bruce byl u všech debat kolem rozšíření Aliance, Češi, Poláci a další mu mají být co vděční. Ale při vší úctě k němu je to dnes čistá utopie. Kdokoliv z České republiky si na tu funkci těžko sáhne.

Proč?

Nechci znít defétisticky, ale Francouzi a Němci budou chtít poslušňáka. A my jsme přeci jen bojovníci, a dobře tak.

Stálo vám těch šest let ve vysoké politice za to, nezkazily vám pověst z diplomacie a disentu?

Vím, že odcházím z vlády s pošramoceným kreditem, ale představa, že sedíte ve dvou vládách, na svém ministerstvu měníte zajeté pořádky, a přesto nikomu nehrábnete do jeho zahrádky a vyjdete z toho bez šrámu, je mimo mísu. Já věděl, že obrana bude sebevražedná mise, taky jsem se do toho nehrnul, vyhověl jsem přání Petra Nečase, který určité věci na obraně chtěl změnit a požádal mě, ať se do toho pustím.

Myslel jsem to i tak, jestli jste za těch šest roků nezpapalášštěl. 

To snad ne.

Jak jste kdysi letěl vládním speciálem do Bukurešti na Slavii. 

Já jsem neletěl letadlem na fotbal. Byl jsem letadlem na normální pracovní cestě, kde jsem měl normální schůzky s ministry, a večer jsem buď mohl jít s někým na večeři, sedět na hotelu, nebo jít na fotbal. Jistěže si občas na internetu čtu: Vondra vypadá jako papaláš, ztloustl, mluví jako každý politik. Jasně, ztloustl. Politika, pokud se dělá poctivě, znamená sedět od rána do noci sedm dní v týdnu. Pak nemám čas jít si na dvě hodiny zaběhat, nejsem takhle založený. A pak člověk vypadá, jak vypadá.

A ten newspeak? 

Čtyřiadvacet hodin na vás číhají novináři s mikrofony a málokdo má talent okamžité vtipné odpovědi. Tady to dokáže pár politiků s výjimečnými hereckými schopnostmi, Klaus, Zeman.

Ve vaší knize Děda se taky nebál Dana Němcová píše ve smyslu: Šel jsi, Sašo, s pány na led. Nešel jste na tenký led s ODS, jíž jste obstaral vývar u ProMoPro? 

Občas jsem si tuhle spekulaci někde přečetl, ale je to naprostý nesmysl. Takové věci já prostě nedělám, tečka.

Jak si sám vysvětlujete zabavenou částku 135 milionů na kontě pana Veverky v Rakousku?

Na přelomu let 2008 a 2009, kdy začalo plnění smlouvy, tak co já vím, přišla na Úřad vlády faktura s globální částkou a nebyla řádně zdokladovaná. A lidé, kteří to měli na starosti, ji zcela správně odmítli proplatit. A nechali na to udělat audit. Koneckonců tyhle peníze plus druhá sporná částka z jara, kdy já už jsem na Úřadě vlády skončil, byly proplacené až na konci roku 2009. A součet těchto částek dává zhruba dohromady tu částku zadrženou na kontech v zahraničí. Nevím. Já si to neumím vysvětlit. Každopádně ty peníze za dobu, co já jsem tam byl, proplacené nebyly.

Vy jste se bránil na začátku, a pak jste v podstatě přestal. Jako kdybyste dal svým kritikům za pravdu, že na tom něco je. 

To je těžká věc. Mně skutečně účetnictví, faktury ani smlouvy neprocházely rukama. Já jsem je nepodepisoval, neschvaloval, tak to prostě na Úřadě vlády bylo nastavené. Takže veškeré informace jsem si byl nucen shánět ex post, když aféra vypukla, jako kdokoliv jiný. Druhá věc je, že jsem z toho byl lidsky strašně otrávený. Znovu říkám: Já mám svědomí čisté. Dnes jsem samozřejmě poučenější, že bych se to snažil daleko víc hlídat. Ale to skutečně byla doba, kdy počet schůzek rostl geometrickou řadou, jak se politici toužili v době krize předvádět. Češi byli ve strašně složité situaci. Času bylo nesmírně málo a úkolů obrovské kvantum. Mě hrozně uráží, když se o tom píše jako o korupční záležitosti. Je legitimní psát o tom, jestli se uhlídaly všechny peníze, jestli si tam firmy mezi sebou nedělaly daňové optimalizace, jestli to všechno bylo dostatečně zdokladované, ale já absolutně nevěřím, že z týmu těch mladých lidí, kteří na předsednictví dělali, měl někdo nepoctivé úmysly. Já k tomu řekl mnoho věcí, ale rozumíte…To je člověku prd platný. Tohle nejde vysvětlit. Jak? Sám jsem zvědavý, k čemu ti vyšetřovatelé dojdou.

V době, kdy aféra vypukla, Karel Schwarzenberg do LN vyprávěl, že jste ho přesvědčoval, že to je spiknutí, podle Schwarzenberga jste o tom byl přesvědčen. To je standardní obrana politiků v potížích. Proč bychom téma spiknutí měli věřit vám?

Jsou tu dvě podivné věci. Za prvé způsob, jak se na to, že je někde problém, přišlo. Že předsednictví stálo víc, než se původně předpokládalo, to jsme všichni věděli. Přesto to prošlo normálními schvalovacími procedurami, včetně Fischerovy vlády. Nikdo nic nezpochybňoval. Pak jsem přišel na obranu, začal dělat změny, a nato ministerstvo financí poslalo kvůli předsednictví kontrolu na Úřad vlády. Nic tam nenašlo. Pak najednou FAÚ objevil někde nějakou částku. Ta podle zákona o praní špinavých peněz, pokud by byla záhadná – a transfer 120 nebo kolik milionů je skutečně podivný –, měla v tom jejich online systému vyskočit rok předtím. Ale vyskočila někdy v říjnu, v listopadu 2010. Proč až takhle pozdě?

Co je ta druhá podivnost? 

Víte, člověk se to snaží poctivě vysvětlovat, a pak po chvíli zjistí, že tu jsou lidé zásobující některá média informacemi, které mě mají poškodit. A nejen v souvislosti s ProMoPrem, ale čímkoli, co na mě může vrhnout špatné světlo.

Kdo to je? 

To někde sedí pár bývalých novinářů, kteří už v novinách z nějakých důvodů dávno nejsou, můžou se jmenovat David Hluštík (dříve redaktor Blesku a LN, posléze mediální poradce exministra obrany Martina Bartáka – pozn. red.) a podobně, někde v Praze mají kancelář, k dispozici rozpočet, nevím od koho, a na plný úvazek diskreditují vybraného člověka.

Tahle skupina pracovala na vaší diskreditaci? 

Já nemám čas ani nástroje ani puvoár tohle zjišťovat. Ale samozřejmě, že to takhle je. To se člověk dozví, stačí mít otevřené uši.

Na kongresu před měsícem jste říkal, že to mediálně živil Vy-víte-kdo. Kdo? Kalousek? Cítíte se jako Kalouskova oběť? 

Ne. Ne. Já jsem posledních šest let v politice dělal, co nejlepšího jsem uměl, a teď je čas dát si pohov. Rozhodně nechci na nikoho ukazovat prstem, to ne.

Povedlo se vám zefektivnit armádu a ministerstvo? 

Pomohl jsem armádě projít těžkými rozpočtovými soutěskami. Místo rozpočtu 58 miliard, s nímž jsem nastupoval, dnes hospodaříme se 42 miliardami. Nerezignovali jsme na jediný spojenecký závazek. Chci poděkovat vojákům, jak to zvládli. Jsem na ně hrdý. Prosadili jsme zákon, který ruší povinnost nakupovat vojenskou techniku přes soukromého prostředníka.

Existuje námitka, že i v řadě západních států nenakupuje takhle citlivé zboží stát, ale má na to soukromníky. 

Faktem je, že to je úplně jiná branže, než když se nakupují rohlíky na krámu nebo auta pro běžný provoz. Každý stát se snaží mít o trochu lepší zbraně než ten druhý. Aby to bylo lepší, musí to utajovat. Na poslední B-2Američané samozřejmě nepustí ani mě, abych si to šel prohlédnout. Výjimky musí zůstat a koneckonců i v novém zákoně zůstávají, ale je důležité, aby se jich nezneužívalo a zbytečně se nerozšiřovaly na všechny nákupy. Navíc ti prostředníci často k obchodu ani žádnou přidanou hodnotu nedodají. Když jsme měli problémy s letouny CASA, nejdřív s avionikou, teď se systémem pasivní obrany, Omnipol nám s ničím nepomohl. Pomohlo, až když se tomu začal věnovat výrobce. Prostředníci si často nastavovali exkluzivní vztah s firmou a nebylo pak možné to obejít. My jsme to rozstřelili i tím, že nový zákon nám umožňuje nakupovat přes alianční agenturu NAMSA, která si z toho nebere dramatickou marži. Děláme to přes ně druhý rok, nakupujeme tudy ruční zbraně, munici a tím ušetříme 30 až 35 procent z ceny.

Bez DPH, která by šla českému státu. 

Ano, to je pravda, těch 30 až 35 procent ušetříme pro rozpočet ministerstva obrany. Ale minus 20 procent na DPH je pořád 10 až 15 procent. Ta se předtím ztrácela v kapsách prostředníků.

Druhá pochybnost: nepřišlo zrušení prostředníků pozdě?Velké investice armáda už stejně provedla, teď utrácí o dost míň. 

Tak jasně že když byl celkový rozpočet 58 miliard a dnes je 42, dřív šlo na investice 15 miliard, dneska sedm. Ale je to systémová změna, která bude platit i za pět deset let. Ekonomika se probere a i armáda zase bude investovat víc.

Taky se vám vyčítá, že jste nedotáhl do konce otázku stíhacího letectva. Brzy vyprší smlouva o pronájmu gripenů od Švédska. Zatím jste novou neuzavřeli. 

Před rokem jsme ve vládě diskutovali, jestli si schopnost bránit vzdušný prostor vůbec uchovávat. Vláda se rozhodla mít stíhačky i nadále a pak mě pověřila jednat se Švédskem o prodloužení pronájmu. Je to překlenovací řešení, poněvadž by byl nesmysl se v dobách krize uvazovat na dvacet třicet let. V létě mi vyjednávači přinesli výsledek s tím, že lepší nabídku už nedostaneme a ať vládě doporučím, aby to schválila. Já jsem doporučil pokračovat dál v jednáních. No a po čtyřech dalších měsících jsme se se Švédy dostali na číslo pro nás jednoznačně výhodnější. Uvidíte příští týden. Někdy je lepší vyjednávat trochu déle a nekývnout prvnímu prodavači na rohu. Což se tu bohužel občas dělo.

Autor: Daniel Kaiser

Po krátkém představení s hlavními funkcionáři civilní i vojenské části ministerstva se nová ministryně zúčastnila setkání s médii.

Zde stručné charakterizovala své priority budoucího působení v tomto resortu:

„Chci v novém resortu v první řadě pokračovat v práci, kterou jsem zahájila již v pozici místopředsedkyně vlády. Tedy naplňování redukčního balíčku, redukce agend a byrokracie také v rámci ministerstva obrany,“ řekla Peake s tím, že by ráda nadále prosazovala také své protikorupční priority. „Tento resort byl v minulosti spojován s některými široce diskutovanými nákupy. Osobní odpovědnost a jasné kompetence dané za akvizice a nákupy v rámci resortu obrany budou také mojí prioritou,“ doplnila. Jakkoliv je podle jejích slov zastáncem civilního vedení ministerstva obrany, chce „velmi pečlivě naslouchat potřebám armády.“ Jednou z jejích prvních chůzek bude setkání s náčelníkem generálního štábu.

Premiér Petr Nečas uvedl, že nyní nastává pro ministryni období seznamování se složitou a obsáhlou strukturou, kterou Ministerstvo obrany ČR bezesporu je. „Na nové členy vlády čeká mnoho práce při seznamování se svěřenými resorty, aby mohli dělat co nejdříve pozitivní kroky ve prospěch České republiky,“ řekl premiér.

V otázce případných změn v personální oblasti Karolína Peake zdůraznila, že není přítelkyní takzvaných kobercových náletů. “Pokud dojde k některým drobným změnám v budoucnosti, samozřejmě o tom budu informovat v první řadě ty, kterých se to týká, případně koaliční partnery, a potom samozřejmě veřejnost.“

zdroj: www.army.cz

Představitelé velení AČR darovali ministru Vondrovi specifický dárek – soubor historických vojenských map Prahy

Alexandr Vondra: Držím armádě palce

V pátek 7. prosince 2012, v poslední den svého působení ve funkci ministra obrany ČR, se odcházející ministr Alexandr Vondra přišel rozloučit na Generální štáb s představiteli velení Armády České republiky. Do sídla velení AČR ho naposledy doprovodil náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Petr Pavel. Tam ho již čekali ostatní hlavní funkcionáři AČR.

„Jsem velmi rád, že jste si v této hektické době našel chviličku a přišel mezi nás,“ přivítal Alexandra Vondru na půdě generálního štábu náčelník Generálního štábu AČR generál Pavel, který se po jeho příchodu ujal slova.

„Rádi bychom vám poděkovali za spolupráci, která z pohledu velení AČR byla opravdu velice dobrá a my si jí velmi ceníme. Měl jste pro armádu cit a velmi pragmaticky jste posuzoval řadu věcí. Přestože jste se na ně někdy díval jinak než my, měl jste vždy snahu jim porozumět a vidět je vždy z pohledu potřeby obrany státu. Toho jsem si velmi vážil a oceňoval jsem i to, do jaké hloubky jste do problematiky armády pronikl. Řada věcí se za dobu vašeho působení podařila. Mimořádně si cením toho, že se podařilo uchovat rozpočet aspoň na stávající úrovni, protože to je z hlediska záchrany některých hlavních funkcí armády naprosto životně důležitá věc,“ konstatoval generál Pavel a vyzdvihl i úroveň nastavení a narovnání vztahů mezi civilní a vojenskou částí, které nebyly dříve vždy ideální.

„Vzpomínám si, že když jsem se ujal funkce ministra, první mé kroky vedly sem na Generální štáb, protože jsem vnímal ty příkopy mezi civilní složkou a armádou. A dnes, když končím, jedny z posledních mých kroků vedou také sem k vám. Byla to pro mě čest i radost s vámi dělat. Pracovali jsme v nelehkých podmínkách. Za tu dobu, co jsme spolupracovali, jsme si nemohli moc vyskakovat, nemohli jsme si splnit všechny sny a plány, museli jsme se v řadě věcí uskrovnit a právě v těchto složitých situacích se projevily charaktery a schopnosti. Naše armáda, jak jsem ji za ty více jak dva roky poznal, není počtem sice velká, ale jsou zde lidi, kteří jsou své práci a svému poslání naprosto oddáni,“ uvedl Alexandr Vondra. „Děkuji Armádě České republiky, jejímu velení i vojákům za všechno, co pro tuto zemi děláte. Jsem hrdý a rád, že jsem s vámi mohl dva a půl roku spolupracovat. Nikdy na to nezapomenu a držím vám všem palce,“ konstatoval Alexandr Vondra.

Ministr obrany Alexandr Vondra dostal od představitelů Velení AČR na rozloučenou specifický dárek – soubor historických vojenských map Prahy. Ve zdobeném rámu obdržel také z rukou generálmajora Aleše Opaty, zástupce náčelníka Generálního štábu odpovědného za řízení zahraničních operací, českou vlajku. Právě tu, která visela na základně KAIA v Kábulu mezi dalšími vlajkami států zúčastněných v operaci ISAF a jež se teď stala symbolem poděkování ministrovi za podporu českých jednotek v zahraničních misích.

[nggallery id=146]

Zdroj: www.army.cz

„Pana ministra jsem považoval za jednoho z výraznějších ministrů obrany, které jsme měli. Určitě lepší než řada těch, kteří byli před ním.“

Petr NEČAS, předseda vlády

„Alexandr Vondra byl nejkompetentnější ministr obrany posledních 20 let. Jeho odchod z ministerstva obrany, který je dán politickými důvody, je pro tento resort ztrátou.“

„Jde o nejúspěšnějšího ministra obrany za posledních dvacet let.“

 Karel SCHWARZENBERG, ministr zahraničí

„Pro mne je to tragédie. Já vím, že mu spoustu lidí vyčítalo, že nebyl oblíbený. Ale byl opravdu výborný ministr.“ 

Jan HAMÁČEK, stínový ministr obrany ČSSD

„Po oznámení Vondrovy rezignace jsem nejenom já ocenil jeho odborné schopnosti v roli ministra obrany. Jelikož už téměř dva roky podrobně sleduji problematiku armády z pozice stínového ministra, mohu relativně pozitivně hodnotit některé jeho kroky – ne vždy mediálně vděčná témata.“

„Alexandra Vondry jsem si po odborné stránce vážil a bylo mi ctí se s ním politicky utkávat. Respektoval jsem ho jako velmi fundovaného odborníka.“

Ze zahájení tiskové konference na Ministerstvu obrany ČR

Ministr obrany Alexandr Vondra představil koncepce schválené Bezpečnostní radou státu

Na tiskové konferenci v úterý 4. prosince 2012 představili ministr obrany Alexandr Vondra se svým prvním náměstkem Vlastimilem Pickem a náčelníkem generálního štábu generálem Petrem Pavlem tři důležité koncepce související s obranou státu.

Právě ony podle ministra Vondry zdůrazňují obranu území českého státu jako celospolečenské téma. To především proto, že zvyšují důležitost podílu občanů při obraně země. Dále stanovují pravidla chování v případě krizových stavů, ale hlavně vycházejí z reálných ekonomických možností Ministerstva obrany České republiky.

Tuto skutečnost podtrhl ministr když hovořil o koncepci Aktivní zálohy ozbrojených sil ČR, kdy uvedl: „Ozbrojené síly České republiky potřebují kvalitní, dostupnou a připravenou zálohu pro přednostní doplnění útvarů za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu a plnění dalších úkolů při řešení i nevojenských krizových situací v době míru jako jsou povodně či jiné živelní pohromy.“

Hlavní přednost v potřebě Aktivní zálohy a její realizace ve strukturách profesionální armády vidí koncepce v tom, že lze využít vysoce specializované odborníky. Aktivní záloha je také ideální platformou pro naplňování práva každého občana připravovat se na obranu vlasti a dobrovolně převzít brannou povinnost. Ministr Vondra zdůraznil: „Aktivní záloha představuje princip dobrovolného zapojení občana do přípravy k obraně státu a je důležitou vazbou mezi civilní veřejností a profesionálními ozbrojenými silami.“

Koncepce aktivní zálohy, podobně jako další dvě koncepce, týkající se mobilizace ozbrojených sil a přípravy občanů k obraně vlasti, vychází z Bílé knihy o obraně. Ta o Aktivní záloze je komplexním, realistickým a dlouhodobě efektivním řešením tvorby a přípravy primární zálohy českých ozbrojených sil. Zároveň také představuje odpověď na všechny neduhy, kterými dosud trpěly jednotky i jednotlivci v Aktivní záloze.

„Je řešením, které umožní hlavně také pružné doplňování podle aktuálních potřeb profesionálů. Umožní kariérní růst a výchovu specialistů. Je v souladu s koncepcí mobilizace a Koncepcí přípravy občanů k obraně státu,“ řekl ministr obrany.

Uvedl také, že budoucnost Aktivní zálohy vidí ve vyšším počtu jejích příslušníků, v intenzivním a delším výcviku, možnostech operačního mírového nasazení Aktivní zálohy doma i zahraničí, v ocenění práce příslušníků AZ a v podpoře ze strany zaměstnavatelů.

Náčelník Generálního štábu Armády České republiky generálporučík Petr Pavel poté prakticky porovnal současnost a budoucnost Aktivní zálohy, přičemž považuje za hlavní fakt skutečnost, že i když náklady na přípravu vojáka Aktivní zálohy jsou asi sedmkrát nižší než na roční zaměstnání vojenského profesionála, nemohou být vojáci z povolání zcela nahrazeni vojáky v Aktivní záloze.

„Doposud byli předurčeni do aktivní zálohy 2382 vojáci – reálně máme naplněno 1165 míst. Převažují pěší roty při krajských vojenských velitelstvích, které mají ve svém charakteru činnosti především strážní činnost. My chceme v budoucnu až pět tisíc míst a více jednotek přímo u bojových útvarů,“ řekl generál Petr Pavel.

Následně představil realizační harmonogram plnění koncepce v letech 2013 až 2014. Velmi důležitá bude při naplňování koncepce meziresortní spolupráce při vytváření legislativních opatření.

Meziresortní spolupráci si vyžádá také motivace zaměstnavatelů, aby své zaměstnance zapojené do Aktivní zálohy uvolňovali. Ta by se měla nést ve dvou rovinách, a to v té morální, kdy se jim od státu dostane uznání a potom také v rovině materiální, kdy mohou tito zaměstnavatelé dosáhnout na benefity nejen v podobě dosud platné kompenzace, ale také třeba ve zvýhodnění při odvádění daní.

Koncepce mobilizace ozbrojených sil aktualizuje Koncepci mobilizace z roku 2005, reflektuje optimalizaci bezpečnostního systému České republiky, respektuje českou bezpečnostní strategii a Vojenskou strategii ČR.

Ministr Vondra v této souvislosti uvedl: „My řešíme mobilizaci realisticky. V mírovém stavu je branná povinnost občanů vykonávána na dobrovolnickém principu a na smluvním základě. Pro doplňování ozbrojených sil slouží Aktivní záloha. Majetkové zajištění je realizováno akvizicemi. Mimořádná opatření umožňují převedení ozbrojených sil ČR z mírové do válečné organizační struktury. Při stavu ohrožení státu je branná povinnost realizována na základě zákonné povinnosti.“

S tím také souvisí třetí materiál, kterou je Koncepce přípravy občanů k obraně vlasti.

„Spektrum hrozeb se rozšiřuje. Dochází k prolínání vnějších a vnitřních nebezpečí. My proto chceme předávat především praktické informace občanům. V žádném případě se nebude jednat o cvičení Civilní ochrany, jaká mnozí známe z minulosti. Vše by mělo opět probíhat na principu dobrovolnosti a bude opět nutná úzká spolupráce více resortů. Nabídku informací pro obyvatelstvo vidím jako nezbytně nutnou,“ konstatoval ministr obrany Alexandr Vondra.

Ve druhé části tiskové konference ministr představil materiál, který vláda schválila letos 26. září a týká se struktury a počtů ozbrojených sil v letech 2013 – 2015. Cílem dokumentu je podle Alexandra Vondry udržet funkčnost a zachovat klíčové schopnosti ozbrojených sil pro plnění úkolů daných zákony a mezinárodními závazky v kontextu sníženého rozpočtového rámce.

V této souvislosti ministr obrany upozornil, že se podařilo stabilizovat rozpočet resortu do roku 2015. „Na roky 2014 a 2015 máme garantováno, že rozpočtové prostředky pro ministerstvo obrany nebudou dále snižovány,“ uvedl s tím, že se díky tomu ministerstvo mohlo mimo jiné vrátit ke střednědobému plánování.

Změna struktury a počtů ozbrojených sil v letech 2013 – 2015 zahrnuje systémová opatření v civilní i vojenské části či racionalizaci struktur velení a řízení. „Konečně jsme přistoupili na to, co Severoatlantická aliance doporučovala už někdy od roku 2007 – tedy zjednodušit velení a řízení Armády ČR na dvoustupňové, s administrativními velitelstvími pozemních a vzdušných sil,“ uvedl Alexandr Vondra s tím, že zaniknou velitelství společných sil a sil podpory a zruší se také některé brigády, z nichž vzniknou pluky. Dalším důležitý krokem je dále racionalizace provozních a obslužných činností. „Soustřeďujeme je z té roztříštěnosti do několika agentur – personální, logistiky, komunikačních a informačních systémů a některých dalších,“ prozradil. Dojde také ke sjednocování agend v rámci resortu. Ministerstvo také dále plánuje nezvyšovat mandatorní výdaje. „Dnes jsme na 58 až 59 procentech mandatorů a v žádném případě se nechceme přehoupnout přes 60 procent,“ potvrdil s tím, že od reorganizačních změn a racionalizace struktur si resort slibuje především úsporu finančních prostředků.

První náměstek ministra obrany Vlastimil Picek představil novou, vládou schválenou organizační strukturu resortu. Ta zachovává členění na civilní a vojenskou část, Vojenské zpravodajství a Vojenskou policii. Civilní část resortu obrany zahrnuje koncepční a výkonné prvky představované přímo podřízenými útvary a zařízeními civilní části ministerstva organizovanými v agenturách. „Vojenská část resortu je tvořena generálním štábem, jenž má charakter koncepčního prvku velení a má schopnosti operačně velet prvkům jak na území ČR, tak i mimo něj,“ uvedl Vlastimil Picek.

V civilní části ministerstva dojde k převedení obslužných a výkonných prvků do podřízených agentur. „Přinese nám to primárně centralizaci dosud roztříštěných činností, obsluhu celého resortu v dané oblasti, snížení personální náročnosti a úsporu času a peněz,“ doplnil Picek.

V podřízenosti ministra obrany tak bude například Národní úřad pro vyzbrojování, který funguje už od 1. září 2012 a má na starosti akvizice veškeré vojenské techniky, materiálu, komunikačních a informačních technologií atd. „Centrální nákupní agentura soustředila veškerá akviziční pracoviště resortu a je zaměřena na nákup zboží a služeb nevojenského charakteru,“ přiblížil první náměstek ministra. K dalším agenturám, které začnou fungovat během příštího roku, patří například Finanční agentura, Agentura hospodaření s nemovitým majetkem, Agentura služeb a jiné.

Nová struktura resortu bude plně funkční k 1. lednu 2014, změny probíhají postupně už letos a pokračovat budou také v příštím roce. Reorganizace se dotkne také počtu civilních zaměstnanců: „Reálně opustí naše řady zhruba 607 pracovníků,“ sdělil Picek s tím, že tím dojde k naplnění závěrů Bílé knihy o obraně, kdy jedním z úkolů bylo snížit počet zaměstnanců na civilně-správním úseku ministerstva.

Co se týče navrhované struktury AČR, ta se změní ze současné třístupňové na dvoustupňovou. Podle generálporučíka Petra Pavla, náčelníka Generálního štábu AČR, už v dnešní době nedávalo velký smysl udržovat poměrně velká operační velitelství. „Proto generální štáb na sebe převzal část odpovědností operačního stupně velení a je tedy tím orgánem, který v míru, ale i za krize bude velet jednotkám,“ konstatoval Pavel.

Nová velitelství pozemních sil a vzdušných sil by měla být plně funkční od 1. července 2013. „V praxi budou v jedné budově s generálním štábem a budou obsazena 57 lidmi. Půjde skutečně o malá velitelství, jejichž primárním úkolem bude zajišťovat výcvik a přípravu vojsk,“ uvedl náčelník GŠ AČR. Velitelství výcviku – Vojenská akademie Vyškov zůstane beze změn, z části prvků sil podpory a generálního štábu vzniknout čtyři agentury – logistiky, komunikačních a informačních systémů, personalistiky AČR a vojenského zdravotnictví.

Připravovaná struktura pozemních sil počítá s bojovými jednotkami – 4. brigádou rychlého nasazení a 7. mechanizovanou brigádou – silami bojové podpory a silami bojového zabezpečení. „Zde přecházíme ze struktury brigád druhů vojsk na strukturu pluků, která z hlediska systému velení je štíhlejší a umožňuje nám uspořit řadu míst především v těch vyšších hodnostech,“ prozradil generál Pavel.

Celková průměrná naplněnost pozemních sil bude do 85 % s tím, že v případě krize budou doplněna Aktivní zálohou nebo částečnou mobilizací.

Co se týče připravované struktury vzdušných sil, armáda bude provozovat tři základny letectva – v Čáslavi základnu taktického, v Náměšti vrtulníkového a v Praze-Kbelích dopravního letectva. „Předpokládá se, že k 1. lednu 2014 bude vrtulníkové letectvo sjednoceno s tím, že se přesune vrtulníková posádka z letiště Přerov na letiště Náměšť,“ řekl Alexandr Vondra.

Pluk protivzdušné obrany a pluk velení, řízení a průzkumu vzniknou ze současných brigád a nadále bude armáda provozovat Správu letiště v Pardubicích, kterou armáda využívá mimo jiné k výcviku svých pilotů.

[nggallery id=145]

Zdroj: www.army.cz

„Mohu konstatovat, že se jednoznačně ukázalo, že kývnout na nabídku, která byla výsledkem prvních jarních jednání v létě, by nebylo rozumné ani hospodárné. Nyní jsme mnohem dále a švédská strana nabídla podstatně lepší podmínky,“ konstatoval Alexandr Vondra.

„Současná nabídka je bezmála o deset procent lepší, než byla ta letní. Jde o jednoznačný pokrok,“ uvedl a zdůraznil, že stíhací letectvo je a bude pevnou součástí Armády ČR neboť jde o jeden ze základních znaků státní suverenity.

O dalším postupu ohledně případného pokračování pronájmu gripenů rozhodne vláda. Čas, po který bude nabídka platit – tedy do konce prvního kvartálu 2013 – by podle Vondry měl být využit k jejímu pečlivému zvážení.

Vzhledem k tomu, že případný další pronájem bude na delší časový horizont, než je existence současné vlády, měl by kabinet o této věci hovořit i s opozicí. „Myslím, že je korektní to probrat i s opozicí,“ sdělil ministr obrany a poděkoval vyjednávacím týmům pod vedením bývalého i současného prvního náměstka Jiřího Šedivého a Vlastimila Picka za odvedenou práci. „Odcházím s čistým svědomím. (…) Udělal jsem, co je v mých silách. Nyní jde o to, to úspěšně dotáhnout do konce,“ uvedl na závěr.

Zdroj: www.army.cz

Po dohodě s premiérem jsem tento záměr ohlásil až dnes, přičemž rezignuji k 7. prosinci. Jednak jsem chtěl dotáhnout rozpočet, nejen státní, ale především ministerstva obrany. Po několika letech jeho snižování se tak podařilo docílit, že v roce příštím bude resort disponovat stejným objemem prostředků, které měl i letos. A ani v příštích letech už ke snižování docházet nebude. Také jsem chtěl ještě uskutečnist dvě důležitá setkání, jednak s generálním tajemníkem NATO, jednak s mým americkým protějškem. V pondělí 3. prosince na Bezpečnostní radě státu předložím dlouhodobě připravovanou koncepci aktivní zálohy a mobilizace, což jsou jedny z klíčových reformních opatření Bílé knihy o obraně. Seznámím rovněž vládu o stavu jednání se Švédskem k prodloužení pronájmu Gripenů. Vláda už dříve přijala mou koncepci o udržení stíhacího letectva a prodloužení jednání se švédskou stranou se ukázala jako dobrý tah.

Vést dva a půl roku ministerstvo obrany nebyla procházka růžovým sadem, zvláště provést změny směrem ke zbrojařskému sektoru bylo nesmírně obtížné. Ale myslím si, že jsem obstál. A pevně věřím, že se vedení ministerstva po mně ujme někdo se stejnou energií a vůlí, schopen pokračovat v započatých změnách.

Chtěl bych tímto poděkovat svému týmu na ministerstvu, svým kolegům z vlády, všem kdo mou práci sledovali a fandili jí. V neposlední řadě také všem vojákům. V roce 2009 hospodařilo ministerstvo obrany s 58 miliardami, dnes jeho rozpočet činí 42 milard. Přesto armáda dostála všem svým úkolům a závazkům. Vojáci i v nelehkých podmínkách plnili vzorně své poslání, s obrovským nasazením, ať už v Afghánistánu nebo tady doma. Byla to pro mě obrovská radost s nimi spolupracovat a nikdy na to nezapomenu.

Politika je především služba, služba veřejnosti a vlasti, a já si velice vážím, že jsem ji mohl vykonávat. Současně se ale těším, že po dlouhé době budu mít také čas věnovat se rodině a strávím s ní dobu adventu.